Mikrobiom a psychika: jak spolu souvisejí střevo, mozek, stres a chuť k jídlu

Střevo a mozek jsou neustále ve spojení

Střevo a mozek si můžeme představit jako dva kolegy, kteří si během dne průběžně vyměňují informace.

Mozek dává trávicímu systému vědět, zda jsme v klidu, nebo čelíme náročné situaci. Střevo naopak informuje mozek například o naplnění žaludku, průběhu trávení, dostupnosti živin nebo možném zánětlivém podráždění.

Tomuto obousměrnému propojení se říká osa střevo–mozek.

Komunikace probíhá několika cestami:

• prostřednictvím nervového systému,

• pomocí hormonů,

• přes imunitní systém,

• prostřednictvím látek vznikajících ve střevě.

Významnou roli má bloudivý nerv, který propojuje mozek s řadou orgánů v hrudníku a břiše. Mnoho jeho nervových vláken přenáší informace z vnitřních orgánů směrem k mozku. Mozek tak průběžně dostává zprávy o tom, co se v těle děje.

Osa střevo–mozek ale není jeden jednoduchý kabel. Jde o rozsáhlou síť, do níž vstupují nervové signály, hormony, imunita, metabolismus i složení potravy.

Co je střevní mikrobiom

V našich střevech žije obrovské množství mikroorganismů - především bakterií, ale také virů, hub a dalších mikroskopických organismů. Jejich společenství se odborně označuje jako střevní mikrobiota. V běžné komunikaci se však častěji používá širší pojem střevní mikrobiom, který zahrnuje nejen samotné mikroorganismy, ale také jejich vzájemné vztahy a působení ve střevním prostředí.

Složení mikrobiomu je u každého člověka trochu jiné. Ovlivňuje ho například:

• jídelníček,

• věk,

• prostředí a způsob života,

• užívání některých léků, zejména antibiotik,

• prodělaná onemocnění,

• pohyb,

• spánek,

• kouření a alkohol,

• dlouhodobý stres.

Často se mluví o „hodných“ a „zlých“ bakteriích. Ve skutečnosti je situace složitější. Účinek určitého mikroorganismu může záviset na jeho množství, okolním prostředí, jídelníčku i na tom, s jakými dalšími mikroorganismy žije.

Cílem proto není získat co nejvíce jedné údajně prospěšné bakterie. Důležitější je, aby střevní ekosystém jako celek dobře fungoval a dokázal se přizpůsobovat změnám.

Jak mohou střevní mikroorganismy ovlivňovat tělo

Střevní mikroorganismy pomáhají zpracovávat složky potravy, které naše vlastní enzymy nedokážou plně rozložit. Týká se to především některých druhů vlákniny.

Při jejich zpracování vznikají mimo jiné mastné kyseliny s krátkým řetězcem. Ty mohou sloužit jako zdroj energie pro buňky střevní sliznice a podílet se na regulaci imunitních a metabolických procesů. Dění ve střevě může ovlivňovat také uvolňování hormonů spojených s trávením, hladem a sytostí.

Mikrobiom tedy nesouvisí pouze s trávením. Může ovlivňovat prostředí, ve kterém pracuje imunitní, hormonální a nervový systém.

To však neznamená, že bakterie přímo řídí naše myšlenky nebo rozhodují, jakou budeme mít náladu. Přesnější je říci, že mohou přispívat k podmínkám, v nichž mozek a celé tělo fungují.

Vyrábí střevo „hormon štěstí“?

Možná jste slyšeli tvrzení, že většina serotoninu vzniká ve střevech. Serotonin bývá zjednodušeně označován jako hormon štěstí, ve skutečnosti však plní v těle řadu různých funkcí.

Ve střevech se skutečně nachází převážná část tělesného serotoninu. Zde se podílí například na řízení pohybu střev, sekrece a vnímání nevolnosti či bolesti.

Z toho ale nevyplývá, že se serotonin vytvořený ve střevě jednoduše přesune do mozku a zlepší nám náladu. Přes hematoencefalickou bariéru (ochrannou bariéru mezi krví a mozkem) běžně neproniká. Mozek si serotonin potřebný pro svou činnost vytváří sám.

Střevo přesto může s mozkovým serotoninovým systémem nepřímo souviset - například prostřednictvím metabolismu aminokyseliny tryptofanu, imunitních procesů nebo nervové komunikace. Jde však o podstatně složitější vztah než jednoduché tvrzení „zdravé střevo rovná se více štěstí“.

Může mikrobiom ovlivnit náladu?

Výzkumy nacházejí rozdíly ve složení střevní mikrobioty mezi některými lidmi s depresivními či úzkostnými obtížemi a lidmi bez těchto potíží. Tyto výsledky jsou zajímavé, samy o sobě ale nedokazují, že změna mikrobiomu psychické onemocnění způsobila.

Vztah může působit také opačným směrem. Člověk, který se dlouhodobě necítí dobře, může:

• jinak jíst,

• hůře spát,

• méně se pohybovat,

• užívat léky ovlivňující trávení nebo mikrobiom,

• mít změněný denní režim,

• pociťovat dlouhodobý stres.

Všechny tyto faktory mohou ovlivnit střevní prostředí. Vztah mezi psychikou a střevem proto připomíná spíše kruh než jednosměrnou silnici.

Úzkost ani deprese nemají jedinou příčinu. Podílejí se na nich genetické předpoklady, životní zkušenosti, vztahy, tělesné zdraví, spánek, sociální prostředí i dlouhodobý stres. Mikrobiom může být jedním z faktorů, není však jediným viníkem ani jednoduchým řešením.

Proč stres cítíme v břiše

Představte si, že se chystáte na pracovní pohovor. Začne vám rychleji bušit srdce, zpotí se vám dlaně a stáhne se vám žaludek.

Tělo situaci vyhodnotilo jako náročnou a spustilo stresovou reakci. Aktivují se systémy, které organismus připravují na rychlé jednání. Trávení se může dočasně změnit, protože tělo přesměruje pozornost a energii jinam.

Stres proto může způsobit:

• nevolnost,

• tlak nebo bolest v břiše,

• průjem,

• zácpu,

• nadýmání,

• nechutenství,

• náhlé nutkání jít na toaletu.

Krátkodobá stresová reakce je běžnou součástí života a po odeznění náročné situace se organismus většinou vrátí do rovnováhy.

Problém může nastat, pokud stres přetrvává týdny nebo měsíce. Dlouhodobý stres může ovlivnit pohyb střev, zvýšit jejich citlivost a zasahovat do hormonální či imunitní regulace. Pravděpodobně může měnit také podmínky, ve kterých žijí střevní mikroorganismy.

Současně platí, že vleklé zažívací potíže mohou samy zvyšovat stres, nejistotu a obavy. Opět tak může vzniknout začarovaný kruh.

Proč někdo ve stresu nejí a jiný se přejídá

Na stres nereagují všichni stejně. Někomu se stáhne žaludek a na jídlo nemá ani pomyšlení. Jiný začne vyhledávat sladká, tučná nebo slaná jídla.

Při krátkém a intenzivním stresu může být chuť k jídlu dočasně potlačena. Při dlouhodobém napětí se však mohou měnit hladiny stresových hormonů i fungování mozkového systému odměny. Energeticky bohaté jídlo může na krátkou dobu přinést příjemný pocit nebo úlevu, a proto se někdy stává rychlým způsobem zvládání nepříjemných emocí.

Pocit hladu a sytosti ovlivňuje více signálů. Patří mezi ně například:

• ghrelin, který podporuje pocit hladu,

• leptin, jenž informuje mozek o dlouhodobých energetických zásobách,

• inzulin, který se podílí na regulaci hladiny glukózy a metabolismu,

• GLP-1 a PYY, střevní hormony přispívající k pocitu sytosti.

Jak mikrobiom podpořit v běžném životě

Není potřeba kupovat drahé kúry ani se snažit mikrobiom „vyčistit“. Střevo nepotřebuje zázračný detox nebo restart. Největší význam mají běžné návyky, které dokážeme udržovat dlouhodobě.

Jezte pestře

Různé druhy mikroorganismů využívají různé složky potravy. Pestrá strava proto vytváří rozmanitější nabídku živin i pro střevní ekosystém.

Do jídelníčku lze pravidelně zařazovat:

• zeleninu,

• ovoce,

• luštěniny,

• celozrnné obiloviny,

• ořechy,

• semena,

• bylinky a koření.

Není nutné počítat každý gram ani jíst dokonale. Větší význam má dlouhodobá pestrost a pravidelnost.

Zvyšujte příjem vlákniny postupně

Vláknina je důležitým zdrojem potravy pro část střevních mikroorganismů. Pokud jí ale člověk dlouhodobě přijímá málo a náhle množství výrazně zvýší, může se objevit nadýmání, tlak nebo plynatost.

Luštěniny, celozrnné výrobky a větší porce zeleniny je proto vhodné přidávat postupně. Současně je důležitý přiměřený pitný režim.

U některých zažívacích onemocnění nemusí být vysoký příjem všech druhů vlákniny vhodný. Při dlouhodobých nebo výrazných potížích je lepší úpravu jídelníčku konzultovat s lékařem či nutričním terapeutem.

Zařaďte fermentované potraviny

Součástí pestrého jídelníčku mohou být například:

• jogurt s živými kulturami,

• kefír,

• kysané zelí,

• kimchi.

Fermentované potraviny mohou jídelníček obohatit, pokud je dobře snášíte. 

Neřešte pouze jídlo

Střevní prostředí neovlivňuje jen to, co jíme. Význam může mít také spánek, pohyb, kouření, alkohol, dlouhodobý stres a užívání léků.

Pro fungování osy střevo–mozek je proto důležitý celý životní styl. Pomoci může například:

• pravidelný pohyb,

• dostatek spánku,

• relativně pravidelný denní režim,

• čas na odpočinek,

• pobyt venku,

• kontakt s blízkými,

• psychoterapie nebo jiná odborná pomoc při dlouhodobém stresu.

Antibiotika a další předepsané léky není vhodné vysazovat ze strachu o mikrobiom. Je ale rozumné užívat antibiotika pouze tehdy, když jsou skutečně indikovaná, a podle doporučení lékaře.

Pomohou probiotika?

Jednoduchá odpověď zní: někdy ano, ale ne každé probiotikum pomáhá na každý problém.

Vliv probiotik na stres, úzkost a náladu se stále zkoumá. Některé studie naznačují mírný přínos, výsledky jsou však nejednotné a závisí na použitém přípravku i sledované skupině lidí.

Probiotika jsou živé mikroorganismy, u nichž byl při podání v určitém množství prokázán zdravotní přínos. Nestačí tedy, že výrobek obsahuje „živé bakterie“. Aby bylo možné mluvit o konkrétním účinku, musí být zkoumán přesně určený mikroorganismus, případně kombinace mikroorganismů, v konkrétní dávce a pro konkrétní zdravotní problém.

Prebiotika jsou látky, které slouží jako potrava pro vybrané střevní mikroorganismy. Patří mezi ně některé druhy vlákniny.

Co si z článku odnést

Střevo a mozek spolu komunikují oběma směry. Stres proto může ovlivnit trávení a dlouhodobé zažívací potíže mohou zpětně zhoršovat psychickou pohodu.

Mikrobiom je součástí tohoto propojení, není však jediným vysvětlením nálady, úzkosti ani stravovacího chování.

Chuť k jídlu neřídí pouze vůle. Vstupují do ní tělesné signály, hormony, emoce, spánek, stres, návyky i prostředí.

Neexistuje jedna bakterie, potravina nebo kúra, která by „opravila“ mikrobiom a vyřešila psychické či zažívací obtíže.

Nejlepší péče o střevo bývá překvapivě obyčejná: pestrá strava, postupně navyšovaná vláknina, pravidelný pohyb, dostatek spánku a dlouhodobá práce se stresem.